Oriol


Adolf Knoll potřeboval cvičný model, aby si dodal sebevědomí po svém válčení s polomaketou Avia FL.3, kterou ostatně nakonec ještě několikrát pocuchal a nakonec se od ní osvobodil jejím upálením.

Vznikl Oriol: jednoduchý, lehký, pohyblivý.
Model má rozpětí kolem 1300 mm a hloubku křídel 240 mm. Profil je polovypuklý NACA 2417, tedy NACA 2415 zvýšený na 17%. Mimochodem vykreslený programem Plotfoil, i když už jsme svědky modernějších nástrojů.

Model je potažen folií Oracover v kombinaci chrom a bleděmodrá. Křídlo nemá klasickou torzní skříň, ale velmi pevný skříňový nosník, tvořených smrkovými nosníky 6x6 mm shora i zdola z obou stran uzavřenými balsou 1 mm. Náhon křidélek je realizován centrálně umístěným standardním servem Graupner C507; pro přenos pohybu servové páky do křidélka je užito tzv. švédských závěsů, takže není na povrchu křidél vidět žádný náhon. Uvidíme, jak to vydrží. Křídlo je k trupu fixováno vpředu bukovým kolíkem 6 mm a vzadu dvěma plastovými šrouby o průměru 6 mm.

Ocasní plochy jsou desky z balsy 5 mm, trup je z bočnic z balsy 4 mm vyztuženými na každé straně jedním smrkovým podélníkem 2x15 mm, na němž jsou uloženy ocasní plochy. Od odtokové hrany křídla směrem dopředu jsou bočnice uvnitř vylepeny další vrstvou balsy 4 mm. Výškovka je ovládána servem Hitec HS300 a směrovka spolu s ostruhovým kolečkem servem Hitec HS303. Motor je ovládán starým servem Conrad ModelCraft S14. Podvozek je ze dvou částí, materiálem je ocelový drát 4 mm zasazený v bukových špalících a fixovaný za pomocí bižuterie MP Jet. Kolečka mají průměr 63 mm. Podvozek je schopen velmi účinně zachytit hrubší přistání, což ocení méně šikovní piloti, jako jsem já /tedy konstruktér, stavitel a majitel/.

Oriol je poháněn motorem MVVS 4,6 GFS (s červenou hlavou je tenkrát neměli). Zalétán byl s klasickým expanzním tlumičem a vrtulí Kavan 230/150. Vzhledem k jejím velkým vibracím při přechodu z maximálních otáček na minimální byla vyměněna za Master Airscrew téhož rozměru, přesněji 9/6. Chod motoru se výrazně zkultivoval. Model má hmotnost cca. 1800 g, motoru to umožňuje nádherně demonstrovat svůj přebytek výkonu: vzlet po pěti metrech výrazně vzhůru, z rovného letu na nízké otáčky okamžitě přídat plyn a zalétnout nádherný vysoký looping ... a určitě - jak se ukazuje - i další věci - až mi to ruce dovolí. Přechody zatím nejsou optimální, ale motor se potřebuje trochu více vyběhat; důležité je, že za letu nevysazuje ani po delším volnoběhu (ale zakucká se). To je však můj problém, na ladění dosud nebyla trpělivost.

A protože už dvojí létání (dva večery) proběhlo bez úrazu, postupně je model šlechtěn: dostal tichý tlumič (to abych nedráždil náčelníka klubu a lidi hlukem - i když motor není hlučný ani s obyčejným expanzním tlumičem) a kužel. Zatím jsem s ním takto nelétal - no a pak ještě dodat pilota a trochu víc přizdobit a létat, létat, létat, ...

Na a koho by to snad zajímalo, tak tady je kus polotovaru modelu, když jsem jej stavěl:

Oriol je velmi stabilní - také díky delšímu trupu - zároveň i dost obratný. I když se to nezdá, je přímým pokračovatelem modelu Iguana na detonační dvojku Juniora: má stejné proporce, také malé vzepětí křídel, ale jiný profil a je to dolnoplošník