Iguana

Jednoho dne to přišlo: po řadě let polétávání s různými větroni jsem se rozhodl vstoupit do světa motorových modelů. Menší motory mi nebyly cizí z pohonu větroňů, a proto jsem se rozhodl použít svůj dlouho zahálející Modela Junior 2 DFS s tím, že do toho motoráčka směstnám, co se dá. Profil musel být CLARK Y, protože to se pro začátek sluší, aby to dobře létalo. Rozhodl jsem se hned ale také pro řízení křidélky a pro velmi malé vzepětí. Trup měl být dostatečně široký, aby se tam všechno vešlo, rozpětí nakonec 1050 mm. Pořádně jsem to vyztužil a dal tomu barvy žlutou a zelenou. V tom okamžiku mi celý model počal připomínat leguána, a proto dostal jména Iguana. Hmotnost asi 1400 g, to jest celkem dost.

Mnoho věcí bylo pro mě nových: motor s karburátorem jsem seřídil bez problémů, měl jsem štěstí, že to byl detoňák - což mnozí nechápou - ale já mám k nim z dětství dobrý vztah. To létání se ze začátku moc nepovedlo, jednou jsem za to mohl já, ale oprava nebyl těžká, přetáhl jsem první start ze země. Pak mě ale začala zlobit šílená levná (ani tak zas moc vlastně levná nebyla) standardní serva Gerasis. Bez poruch jsem absolvoval možná pět letů a pak odešlo servo na plynu, to jsem zvládl a doma nahradil servem Graupner s tím, že další Gerasis je na směrovce a tu snad proboha v případě problémů zvládnu, když na výškovce a křidélkách mám Hitec. Nezvládl, byl to dlouho rovnocenný boj křidélek se šílící směrovkou - ale to jsem takto definoval až později. Tenkrát jsem myslel, že je to rušení. Svého zeleného leguána jsem v řepném poli hledal hodinu. Na místě jsem zjistil, že jsem s ním sice praštil, ale že oprava není tak obtížná.

A tak jsem koupil další Graupnerovo servo a začal létat. Model je dost rychlý, ale vyblbli jsme se spolu dosyta. Výkruty a přemety bez problému, pomalé průlety bez problému - i ťuknout si podvozkem o zem a vzlétnout (ale kolečka jsou malá); nakonec jsem ho položil na záda. A i přes svou hmotnost a asistenci profilu CLARK Y to kupodivu i mírně stoupalo - jen pozor na to, že hadička v nádrži není ohebná (detonační palivo). Když byla nižší tráva nebo umrzlo, šla Iguana parádně i ze země.

V létě po létání odpočíval model také v této poloze. Na směrovce je možné si všimnout obrázek leguána, který se tam samozřejmě objevil až dodatečně. Je vzat ze starého rukopisu, který líčí události v Mexiku v 18. století. Devítka na směrovce znamená, že je to můj RC model v pořadí číslo 9.

Motor běhal perfektně - no ano, ta kliková hřídel odešla a byla to paseka. Takže nová klikovka, nová ojnice a zadní víko. Zaběhnout a motor šel zase jako víno - nakonec nejlépe s tvrdší šedivou vrtulí KP 200/100. Taky se jednou při letu pootočil výbrus a taky to trvalo, než jsem na to přišel, motor nešel do otáček. Ale za žhavíka bych neměnil, detonační verze je razantnější. Neměnil bych ani v zimě ani v létě.

Teď jsme spolu od loňského jara moc nelétali, trápilo mě zprovoznění nového motoráku. Vlastně jsem do toho jen lil palivo a létal, občas jen narovnal podvozkové nohy, občas dopřilepil trysku od karburátoru Modela, protože se uvolňovala (ze strany přívodu paliva). Byla to dobrá škola, protože Iguana je velmi citlivá na řízení a obratná a poměrně rychlá. Teprve později jsem pochopil, že jsem měl vlastně velké štěstí s motorem, ale to už je jiná kapitola a jiný a větší model, který přes zimu odpočíval a teď bude muset létat - a hlavně já si na něj zvyknout.

Ještě bych snad doplnil, že výškovka je ovládána standardním servem Hitec HS 300, plyn a směrovka (spolu s ostruhovým kolečkem)  Graupner C508 a křidélka centrálním miniservem Hitec HS 101. Souprava je Hitec Flash 4 FM, zatím s ní jsem velmi spokojen.