Modelářské letiště MK Lipence

Pravidla létání

! Neodhazujte nedopalky cigaret na plochu !

Modelářské letiště MK Lipence leží na území Prahy, blízko soutoku řek Berounky a Vltavy, mezi Zbraslaví, Radotínem a Lipenci. Jeho polohu ukazuje mapka s popisem přístupových cest. Pozemek, na kterém se začalo v roce 1998 s budováním, je dlouhodobě pronajatý a má plochu téměř 6 ha. Svými rozměry je těsně pod hranicí, která by vyhovovala i pro letadla UL. Je to bezesporu jedno z největších čistě modelářských letišť v Praze a okolí. Navíc je letiště dosažitelné nejen autem, ale i v dosahu městské hromadné dopravy. Povrch letiště je travnatý, běžně jsou nízce sekány a upravovány dvě kolmé dráhy (S-J, V-Z) o rozměrech asi 100x50 m. V případě potřeby lze využít ve směru S-J prostor o délce kolem 250 m, ale to už je na modelářskou dráhu až moc. Zato když je třeba napnout gumicuky a rozvinout navijáky pro větroně, přijde tato délka velmi vhod.

Na stejném místě bylo letiště již v minulosti. Dokladem o tom jsou nejen vzpomínky paměťníků, ale například i úryvek z článku Jana Brskovského a Oldřicha Soukupa "Z historie létání u soutoku dvou řek" a dobová fotografie.

Současnou podobu části letiště ukazuje letecký snímek pořízený v září 1999 během závěru akce "Lipenecký obr". Stranou provozu modelů je prostor využitelný v případě potřeby buď ke stanování nebo jako parkoviště pro auta, kterých je možné umístit 200 až 300. Prostor pro diváky dovoluje, aby jich mohlo navštívit akce v jednom okamžiku 1000 až 2000. Větší akce znepříjemňuje jen stav přístupových polních cest, které mají nezpevněný povrch a dvě protijedoucí auta se na nich vyhýbají s obtížemi. Při akcích klubu na letišti i mimo něj jsou umisťovány reklamní plochy, které můžeme zájemcům nabídnout.

Pro běžný provoz letiště je nutné udržovat travnatý povrch pravidelným sekáním, což není jednoduché ani levné. Na sekání se podílejí všichni členové klubu. Ačkoli by se na první pohled zdálo, že bude nejvýhodnější sekat tak velkou plochu traktorem nebo nejméně "sekačkou - traktůrkem" jaké se používají třeba na golfových hřištích, není to tak. Okrajové plochy s vysokou trávou je sice nutné občas posekat zemědělským traktorem, ale na pravidelné sekání se mnohem více osvědčila sekačka vlastní konstrukce a výroby, která se upoutá uprostřed překřížení vzletových drah a samočinně jezdí po spirále. Vysekání kruhu o průměru 100 m jí sice trvá víc než hodinu, ale pracuje sama, bez obsluhy (která jen sluchem hlídá chod motoru) a s mnohem menší spotřebou benzínu a tedy i finančními náklady, než jiné druhy sekaček. Vznikají tak obrovské kruhy viditelné z ptačí perspektivy, nikdo ale "činnost UFO" zatím nehlásil. Obsluha mezitím může traktůrkem dosekat okraje a rohy vzletových drah.

Letiště je oplocené, v nejbližším okolí jsou pole, z jedné strany stromy a hned za nimi Berounka. Členové MK Lipence mají na letiště volný přístup bez ohledu na denní dobu nebo roční období, což není jen řečnický obrat. S nočními modely se občas létá i přes půlnoc a zimní provoz na sněhu je pro některé členy klubu také samozřejmostí. Hosty a návštěvníky letiště musí doprovázet člen klubu, který jim odemkne přístupovou cestu a je s nimi celou dobu jejich pobytu na letišti. Pokud se tedy chcete přijet podívat, berte prosím v úvahu, že je třeba si návštěvu předem dohodnout, abyste nejezdili zbytečně.

Členům klubu a při akcích i návštěvníkům slouží dřevěný přístřešek pro 15 až  20 lidí, v létě doplněný ze dvou stran nástavci s plachtou. Poskytuje v létě stín a jindy ochranu před deštěm nebo větrem, večer osvětlený prostor, zkrátka hodí se vždycky. Kdo nechce mít střechu nad hlavou, může si odpočinout na lavičce pod starou košatou lípou. K přístřešku přiléhá i postavený zděný gril využívaný hojně k opékání uzenin a masa při večerních posezeních a veřejných akcích, kdy u něj vyroste i improvizovaný stánek s občerstvením. Kousek dál je do země zapuštěné ohniště s lavičkami, místo ideální pro noční diskuse všeho druhu. K zázemí letiště pochopitelně patří i skladový prostor a sociální zařízení včetně nádrže na vodu k mytí.

Na letišti může být v případě potřeby k dispozici elektrický proud z vlastního výkonného agregátu, běžné dobíjení akumulátorů pro elektrolety si členové mohou připnout k místnímu velkému akumulátoru, takže nehrozí nebezpečí, že večer vyčerpaný akumulátor auta odmítne nastartovat.

Výhodná poloha letiště v blízkosti obydlené zástavby má samozřejmě i své nevýhody. Abychom předešli konfliktům s obyvateli okolí a jejich stížnostem na hluk, je provoz modelů se spalovacím motorem časově omezen a směrem na bližší zástavbu v Radotíně se nesmí s nimi létat vůbec. Tato omezení jsou závazná a je tvrdě vyžadováno jejich dodržování.

Hlučnost modelu není posuzována pouze odhadem a srovnáváním, ale objektivním měření klubovým hlukoměrem na vymezeném stanovišti. Při posuzováním nadměrné hlučnosti se vychází z norem FAI. Odpadají tak možné diskuse typu "můj model nedělá rámus, tamhleten je hlučnější" a současně mají členové příležitost si sami ověřit účinnost vlastních úprav motorů a tlumičů na výsledný hluk. Ukazuje se, že s velkými modely a motory nad 10 ccm jsou nejmenší problémy. Kritickou kategorií jsou sportovní a akrobatické modely s motory od 2 do 6,5 ccm. Dokonce i proudový motor tryskáče je tišší, než mnohé z nich.

Udržet na letišti pořádek v obsazení kanálů pomáhá obvyklá cedule s kolíčky označenými čísly kanálů. Vysílač se smí spustit pouze s kolíčkem na anténě, chybějící kolíček na desce tedy signalizuje obsazený kmitočet. Občas jsou potíže jen s tím, že někdo zapomene a kolíček si odveze domů ...